Meteorologický sloup pořídil „k poučení a zábavě občanům“ Okrašlovací spolek pro Lázně Bělohrad a okolí. Do jeho základů byla 7. června 1907 vložena pamětní listina připomínající jména činovníků spolku a původní osazení měřicími přístroji. Umístěn byl na jižním konci javorového stromořadí na tehdejším Velkém náměstí. Na tomto původním stanovišti setrval až do 19. dubna 1971, kdy byl odstraněn, aby nepřekážel autobusové dopravě. Během nešetrné demontáže došlo k rozsáhlému poškození díla (sloup byl ze svého podstavce vyrván řetězy) a nebylo jisté, zda dojde k jeho nové instalaci. Nakonec díky intervenci bělohradských obyvatel byl sloup v roce 1973 umístěn do prostoru mezi budovou spořitelny a parčíku u Lázeňského hotelu a byl vybaven novými přístroji. Na podzim roku 2000 byl meteorologický sloup přemístěn na současné stanoviště. V letech 2024–2025 došlo k jeho kompletní rekonstrukci, která spočívala v restaurování kamenické části, osazení nové korouhve s větrnou růžicí, zřízení elektrické přípojky pro osvětlení přístrojů a napájení hodin a v instalaci nových přístrojů.
Jak přišel bělohradský meteorologický sloup k pojmenování Kadavý?
Odpověď nám může poskytnout zpráva z roku 1971 informující o odstranění sloupu z místa jeho původního umístění, kterou zaznamenal tehdejší správce bělohradského Památníku K. V. Raise Josef Kovanda:
Proč Kadavý?
Byli totiž dva kamarádi – jeden z Lázní Bělohradu a druhý z Horní Nové Vsi. Oba pracovali v textilní továrničce v Dolní Nové Vsi. Onen z Lázní Bělohradu čekával každodenně na svého kamaráda z Horní Nové Vsi u výše zmíněného meteorologického sloupu, a proto – i potom, když oba již nežili – dostal i sloup jméno po tom, který u něho čekával – Kadavý.
V současnosti je však ve veřejnosti více rozšířená varianta publikovaná v roce 1973 ve zpravodaji Městského národního výboru v Lázních Bělohradě:
Proč u Kadavého?
Tak jsem četl i viděl opět onen sloup a potěšilo mne to!
Jsou místa v našich městech a dědinách, na rozcestích a jinde se sochami svatých. Kdysi je tam postavili k odvrácení všeho zlého, k usmíření zlého skutku či na místě neštěstí, a došlo tak k pojmenování místa: u sv. Floriána, u Trojice, u Josefa – stupňováno či zeslabováno podle citového poměru i doby, ale u Kadavého? – V seznamu svatých není! Dovolte tedy vyprávět:
To prý bylo ještě v době, kdy se o práci prosilo, kdy ten, kdo práci poskytoval, byl chlebodárce, a slova bída, nouze, hlad, chudina nebyla jen slovníkovými pojmy jako dnes. Tak tenkrát prý u toho sloupu, který byl na konci stromořadí náměstí zvaného „velkým“ na rozdíl od jiného „malého“, stával jistý nádeník. Dělník placený na den, za denní práci. Čekal na toho, kdo si ho najme. Protože se nebál žádné práce a neštítil se ani té nejšpinavější, práci našel. Nevím, zda věděl, že o práci se říká, že šlechtí člověka, ba dokonce i to, že ten člověk je mravně silný, který se nevyhne ani té práci, do které se nikomu nechce. Co jemu bylo do filozofů, když tu čekal někdy strašně dlouho, jako se čeká na smilování Boží, protože musel uživit rodinu. Kolik těch krků měl doma na starosti, nevím. Ale můžete tomu věřit, nebo nemusíte, možná, že je to trochu jinak, nebo vůbec jinak, ale mne vezl jednou autem šofér toho jména a byl to syn onoho jistého Kadavého, jak jsme se domluvili. A ten už měl syna, který už bude dlouho v letech, žije-li, a má třeba také syna, takže z toho poznáte, že to bylo všechno hodně dávno.
Jenže ten bělohradský Kadavý stál u toho sloupu den co den jako živá nabídka práce, živý inzerát – proto se tam začalo říkat „U Kadavého“. Aby nezaniklo, že je to k oslavě nádenické práce, do které se nikomu nechce a která se podceňuje, proto jsem vám to vyprávěl.
Prof. B. Brejník
In: Z Raisova kraje, listopad–prosinec 1973 (č. 7 a 8), zpravodaj Městského národního výboru v Lázních Bělohradě
