KOSTEL SV. PETRA A PAVLA
Poutní kostelík lze řadit k nejvýznamnějším památkám na Podzvičinsku. Nejstarší část kostela – loď – pochází z doby kolem poloviny 14. století. V 1. polovině 18. století prošel kostel barokní proměnou. Byla zrušena původní gotická okna a vystavěna půlkruhová sakristie, ještě do nedávna nesprávně pokládaná za románskou apsidu. Svou typickou siluetu získal kostelík v roce 1850 dostavbou věže, do které byl ze staré, zchátralé zvonice přenesen zvon z roku 1624. V roce 1851 k němu ještě přibyl zcela nový, který nahrazoval starý, památný gotický, odcizený a zničený v roce 1840. Tento nový zvon však nepřečkal 1. světovou válku.
Vše najdete také v naši brožurce…
„OTISK KOLEN SV. PETRA“
U bočního vchodu do kostela je nápadný velký kámen s dvěma důlky. Podle pověsti jsou dolíky v kameni otisky kolen sv. Petra, spolupatrona kostela, který na něm vkleče prosil o smilování nad vesničkou a kostelíkem. Vesnička měla být potrestána za to, že vesničané vedli nezřízený život. Petr kostelík zachránil, ale vesnička se i s obyvateli propadla.
V blízkosti kostela v minulosti skutečně existovala vesnice jménem Byšice. Dle doložených informací se rozkládala jihozápadně od návrší a zanikla někdy v průběhu 15. století.
POUSTEVNÍK NA BYŠIČKÁCH
V roce 1850 se u kostelíka usadil poustevník, člen třetího řádu sv. Františka Petr Regulátus, občanským jménem Augustin Hoření, původně rolník ze Železného Brodu. Se souhlasem patrona kostela Alfonse Aichelburga si upravil již nepoužívanou kostnici na poustevnu. V duchu františkánské tradice nechal v okolí kostelíka vybudovat křížovou cestu. Ke cti Panny Marie Bolestné zřídil v kostelíku oltář a k témuž úmyslu založil nadání k pořádání poutí. Augustínek, jak se mu běžně v okolí přezdívalo, se stal oblíbenou postavou, kterou ve svých vzpomínkách připomíná i K. V. Rais. Dne 18. dubna 1880 vydechl naposledy. Na vlastní přání byl pohřben na bělohradském hřbitově.
SVATEBNÍ KOŠILE?
Milovníci díla básníka Karla Jaromíra Erbena, rodáka z nedalekého Miletína, si s romantickým prostředím byšičského kostelíka ztotožnili místo děje jeho balady Svatební košile. Úryvek z této básně je také vytesán na velké dřevěné pohlednici umístěné na hrázi rybníka Byšička. Jedná se o oblíbené místo pro focení a může tak posloužit jako speciální fotopozdrav z tohoto místa. Zároveň i podněcuje k diskusi, zda právě kostelík Byšičky byl Erbenovi inspirací k napsání Svatební košile, či nikoliv.
